Kolik řečí umíš … / Those who speak many languages …

August 15, 2015

Polyglot. Kromě názvu jedné zavedené jazykové školy, toto slovo označuje především člověka, který ovládá mnoho jazyků (z řeckého πολύς – mnohý, četný a attického γλῶττα – jazyk).	Polyglot. Apart from the name of an established language school, this word stands for somebody who has a command of many languages (from the Greek πολύς – many, numerous and Attic γλῶττα – tongue).
Nedávno jsem četl zajímavou reportáž z letošního pravidelného setkání takových lidí v Berlíně. Ačkoliv registrace na tuto událost kupodivu není podmíněna znalostí více jazyků, průměrný účastník jich umí šest a ti nejlepší pak až třicet.	Recently I read an interesting news story about a regular gathering of such people in Berlin this year. Even though the registration to this event surprisingly does not require the knowledge of multiple languages, an average participant can speak six while the best ones as many as thirty tongues.
Když slyšíme o takových jazykových borcích, ta nejpřirozenější otázka, co nás napadne, je: „Jak to dělaj?“ Redaktor BBC, David Robson, se neostýchal takto se zeptat některých tzv. „hyperpolyglotů“ na berlínské konferenci. Odpověď, které se mu dostalo, je velice zajímavá. Podle těch „nejlepších z nejlepších“ nejde při studiu cizího jazyka jen o osvojení si nové slovní zásoby, přízvuku, mluvnických pravidel, frází, nebo i nového písma, ale o niternou proměnu osobnosti. Jestliže má člověk cizí jazyk skutečně dobře umět, je třeba, aby si od rodilých mluvčích osvojil nejen přízvuk, ale také jejich způsoby a vzorce chování. S trochou nadsázky lze například říct, že třeba taková japonština se hůře zažívá dohromady s vepřo-knedlo-zelem nebo francouzština s hamburgerem a kolou.	When we hear of such language athletes, the most natural question that comes to our minds is: “How do they do that?” Davis Robson, a BBC journalist, didn’t hesitate to ask some of the so-called “hyperpolyglots” at the Berlin event. The answer he got was very interesting. According to the “best of the best” studying a foreign language is not just about learning the new vocabulary, accent, grammar rules, phrases or perhaps a new script but rather about an inner transformation of the personality. If anyone is to master a foreign language thoroughly, it is necessary for them to pick up not only the native speakers’ accent but also their conduct and behaviour. With a slight overstatement one could say that Japanese, for instance, is more difficult to digest with roast pork, dumplings and sauerkraut or French with a hamburger and coke.
To, že máme usilovat o porozumění kultuře a reáliím cizího jazyka, nás učili už ve škole. Někteří polygloti však radí jít ještě dál a snažit se rovnou imitovat rodilé mluvčí, podobně jako herci ztvárňují své postavy na jevišti. Doporučuje se například zkoušet napodobovat nějakou filmovou postavu, kterou jsme si oblíbili. Když se nám někdo líbí, jde to snáze. (Já takhle někdy z legrace zkouším kopírovat dikci agenta Smithe z Matrixu ;-) )	That we should seek to understand the culture, life and customs which go with a foreign language, we already know from school. However, some polyglots advise us to go even further and try to imitate the natives right away, like actors who play their parts on stage. They recommend, for example, mimicking a movie character we like. If we really like somebody, it gets easier. (Sometimes I try to copy the diction of agent Smith from the Matrix for fun ;-) )
Z tohoto pohledu pak staré české rčení „Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem“ dostává nový rozměr. Kolik řečí umíš, tolik máš osobností. (Což mi připomíná jednu hlášku z kultovního komiksu Read Meat, kde vyšinutý Earl říká: „Onehdá mě vyhodili z práce. Řekli mi, že mám divnou osobnost. … To nevadí, mám ještě čtyři další.“) Ač to zní trochu jako schizofrenie, oslovení účastníci setkání polyglotů v Berlíně doporučují právě tohle.	From this perspective, the old Czech saying “Those who know many languages live as many lives as the languages they know” takes on a new dimension. Those who know many languages have as many personalities as the languages they know. (Which reminds me of a funny line from the cult comic strip Red Meat where the Bug-Eyed Earl says: “I got fired from my job the other day. They said my personality was weird. … That’s okay, I have four more.”) Although it sounds a bit like schizophrenia, the interviewed participants of the polyglot gathering in Berlin were suggesting exactly this.
Ne každý má na to vlohy. Každopádně je však zřejmé, že při osvojování si cizího jazyka jde o víc, než o slovíčka, mluvnici, či jazykové kurzy. Jde svým způsobem o dobrodružství, při kterém přetváříte sami sebe.	Not everybody has such kind of talent. Nevertheless, it is obvious that learning a new language is about much more than just vocabulary, grammar or language classes. In a way, it is an adventure in the course of which you reinvent yourself.
Původní článek z BBC najdete tady.	You can find the original BBC article here.