Hosté / Visitors

May 25, 2015

K cizincům lze mít různý vztah. Od strachu přes nezájem po sympatie a náklonnost. Nepoznal jsem žádného jiného člověka, který by měl k cizincům vřelejší vztah, než můj táta. Vzpomínám na léto roku 2000 a na přítele Mária Eduarda. (Bože, kde je mu konec!) S Máriem jsem se potkal v Praze, kam přijel, coby mladý konstruktér, na jeden semestr letní školy. „Proč ses dal na teologii? Například já studuju stavařinu, abych pak stavěl domy. K čemu je dobrá teologie?“ Tváří v tvář té nevinné upřímnosti jsem neuměl najít odpověď. (K čemu jsou v posledu dobré domy?) Chodili jsme spolu na pivo a bylo nám fajn. Tehdy jsem jezdil do Olomouce častěji, než dnes. Když jsem zavolal domů, že přijedu na víkend a že s sebou vezmu kamaráda z Mexika, tátovo nadšení neznalo mezí.	One can take all kinds of approaches to foreigners. From fear or indifference to understanding and affection. I have never met any other man who had a warmer-hearted relationship to foreigners than my father. I remember the summer of 2000 and my friend, Mario Eduardo (God, whatever has happened to him!). I first met Mario in Prague where he, as a young student of civil engineering, had come for one summer semester. “Why have you chosen theology? I, for example, study engineering in order to build houses. What is theology good for?” Facing that innocent sincerity, I could not find an answer (What are houses ultimately good for?). We would drink beer in pubs and we were okay. Back then I used to go to Olomouc more often than nowadays. When I called home that I would come over for the weekend and bring along a friend from Mexico, my father’s excitement knew no bounds.
Chvíle, kdy jsem jej vídal skutečně šťastného, nebyly příliš časté. Asi tak, jak to má každý člověk. Jednoznačně však mezi ně patřila každá příležitost pohostit jakoukoliv návštěvu, zejména pak návštěvu z ciziny. Ať už šlo o tátovy kolegy z oboru – všelijaké pány profesory a doktory z Německa, či pana Suzukiho z Ósaky – nebo třeba o mé kamarády z prostředí církevního. „Martin, ich hätte eine Frage,“ bývalo slyšet nad rozpitým půllitrem na zahrádce restaurace Na Letné. „Ale prosím tě, už ne o Bohu a víře, ano?“ Legrační, mě se takto nikdy neptával.	The moments when I saw him truly happy were not too frequent. I suppose it was like with any other man. However, any occasion to host a visitor, especially a visitor from abroad, definitely belonged to them, were it my father’s colleagues from his profession – various professors and doctors from Germany or Mr Suzuki from Osaka – or my friends from the environment of the church. “Martin, ich hätte eine Frage,“ could be heard over a half-emptied glass of beer on the terrace of the restaurant Na Letné.“Sure, but please not about God and faith again, will you?” Funny, he would never ask me like this.
Mária u nás čekal prvotřídní oběd, který táta vařil celou předchozí noc, a po něm exkluzívní prohlídka staré Olomouce spojená se zasvěceným komentářem v lámané angličtině. V informačním centru pro návštěvníky města prodávali rozličné upomínkové předměty. Tátův Host si tam vybral tričko s pěknou grafikou radniční věže, avšak zaplatit nestihl – táta byl rychlejší. Když jsme pak v neděli večer seděli v kupé rychlíku na Prahu, Mário říkal dojatě: „Tvůj táta je fantastickej, on se ke mně choval jako k vlastnímu!“ V dopisech z Mexika ho pak vždycky pozdravoval. Štěstí.	Mario was awaited with a first class meal, which my dad had been cooking for the whole night before, after which followed an exclusive tour round the old town of Olomouc accompanied by an erudite exposition in broken English. The tourist information centre sold various souvenirs. My father’s guest picked up a t-shirt with fetching graphics of the town hall tower but he did not make it to pay – my dad was faster. As we were sitting in our compartment of the fast train heading to Prague, Mario said with emotion, “Your father is fantastic; he treated me like his own!” His letters from Mexico thereafter always had greetings to my dad. Happiness.
K cizincům lze mít různý vztah. Mít je za hosty může být příležitostí na chvíli najít skutečné a ryzí lidství. Vždy v sobě přináší něco, co my nemáme.	One can take all sorts of approaches to foreigners. To have them as guests can be an occasion to find real and genuine humanity for a while. They always carry something within them that we do not have.
„A tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly.“	“Some people have shown hospitality to angels without knowing it.”