Jsi Murglas!
March 4, 2018
| „Jsi Murglas,“ říkával mi čas od času táta, když jsem byl ještě malý kluk a svět byl mnohem přívětivější, než je teď. V tom oslovení se pokaždé ozývala taková ta ryzí uličnická radost z dobrého vtipu a přitom to bylo tak nějak něžně poetické. Táta býval extravagantní člověk, a tak mě tyto jeho legrácky nijak zvlášť nepřekvapovaly. Jako dítě jsem tehdy moc neřešil, kdo nebo co je Murglas, hlavně že to bylo srandovní. „Murglasu!“ spiklenecky na mě zamrkal a oba jsme věděli, že všechno je jak má být. | “Jsi Murglas”or “You are Murglas,” my father would say from time to time when I was still a little boy and the world was much kinder than nowadays. That greeting always sounded with an impish joy over a good joke and at the same time it was gently poetic. My father was an eccentric fellow and such gags of his could hardly surprise me. As a child I never cared to figure out who or what Murglas was, what mattered was the fun. “Murglas!” he would say giving me a conspiratorial wink and we both knew that everything was all right. |
| Když jsem pak časem přestával vnímat věci dětskýma očima, upozornil mě táta, v rámci péče o můj všestranný rozvoj, na knížku Devět povídek od J. D. Salingera. | As time went by and I began to stop viewing the world with child’s eyes, my father, trying to cultivate my general education, drew my attention to the book Devět povídek (Nine stories) by J. D. Salinger. |
| … „Jsi murglas,“ řekla Sibyla Carpenterová, která bydlela s maminkou v hotelu. „Anebo nejsi murglas?“ „Kocurinko, prosím tě, přestaň to říkat. Maminku už to dohání k šílenství. Drž, prosím tě.“ … | |
| Ahá, tak odsud to má! Chvíli jsem se cítil, jako bych získal vzácnou trofej či vyhrál v loterii. Už vím, odkud je ten záhadný Murglas! Euforie však brzy opadla, protože kdo nebo co je Murglas jsem se stejně nedozvěděl. Povídku jsem dočetl do konce a ve světě, kdysi tak přívětivém, se poněkud ochladilo. | Aha, so that’s where he’s got it from! For a little while I felt as if I had acquired a precious trophy or won in a lottery. Now I know where this mysterious Murglas comes from! The euphoria however faded away soon because who or what Murglas was, I did not discover. I read the rest of the story and the world, once so kind, grew somewhat colder. |
| Roky plynuly a nezbedné „Murglasu!“ zaznívalo méně a méně až nakonec umlklo docela. Bylo mi dost možná právě tolik, jako bylo kdysi tátovi v dobách přívětivého světa, když jsem v knihkupectví narazil na titul Nine Stories. Knížku jsem koupil tak trochu z nostalgie a začetl se do první povídky. |
Years passed and the playful “Murglas!” was heard less and less until it stopped altogether. Quite possibly I was at about the same age my father had been in times of the kind world when I came across the English title Nine Stories. I bought the book a bit out of nostalgia and immersed into the first story. |
| … „See more glass,“ said Sybil Carpenter, who was staying at the hotel with her mother. „Did you see more glass?“ „Pussycat, stop saying that. It’s driving Mommy absolutely crazy. Hold still, please.“ … | |
| See more glass. Jsi murglas. Ustavičně omílaný nesmysl umanutého dítěte. Snad jsem byl i trochu zklamán, snad jsem od anglického originálu čekal víc. V duchu jsem obdivoval překladatele, jak elegantně se s tím vypořádali. | See more glass. Jsi murglas. Gibberish of an obstinate child, repeated forever ad nauseam. Perhaps I was even a little disappointed; perhaps I had expected something more from the English original. I admired how elegantly the translators had managed to tackle this. |
| Jak je to někdy těžké sdělit tutéž věc jinou řečí! Člověk se chce podělit třeba jen o anekdotu a kolikrát se svědomitě lopotí s překládáním, aby se pak v momentě pointy místo burácivého smíchu rozhostilo hrobové ticho. Murglas pro mě zůstává půvabným příkladem sdělení, které při takovém převodu takříkajíc „neumřelo“. Co chtěla vlastně malá Sibyla říct, zůstává tajemstvím. Pokud se i tak daří alespoň část toho sdělit v jiném jazyce, je to malý zázrak. Třeba skutečně chtěla jen prohlásit, že – jsi Murglas! | How difficult it is sometimes to convey the same idea in a different tongue! One might just want to share a joke and often toils over a meticulous translation and then the punchline is followed not by an outburst of laughter but rather by grave silence. Murglas shall remain a graceful example of a message that did not “die”, so to speak, in such conversion. What it was that little Sybil wanted to say remains a mystery. If at least a bit of it still works in another language, a small miracle happens. Maybe she really just wanted to proclaim that – you are Murglas! |